Rozsypaná na tisíc kousků jak skládanka...
Roztříštěná jak sklenka
kterou mne kdysi zapíjeli.
Bledá a bez obrysů jako sasanka
již někdo zapomněl dát do vody.

Zapomenutá panenka u popelnice,
zaprášená jako všední dny.
Jsem to já? Ve stínu večernice
zapomínám na krásu přítomnosti.
Topím se v touhách a vzpomínkách...