Vítr hádá se s deštěm
kdo stromům ostříhá vlásky,
z kaluží lovím
střípky ztracené lásky.

Kvítek na dlani zpívá
tiché písničky léta,
pak na popel shoří
touhou po konci světa.

Tóny těch písní
v ranních mlhách se ztrácí
kam odchází láska
a proč se zas vrací?

V slzách babího léta
podzim za barvy platí
snad jednoho rána
i do mých dlaní se vrátí...