Své štěstí hledám v pohádkových knížkách,
ve stříbrných řekách a skleněných hor výškách.
Mé štěstí je láska,která uklidní,
jsem ještě malá holka,a trochu naivní...

Chci být pohádkovou vílou,co sny dětem dává,
chci být zázrakem,co v pohádkách se stává,
chci být krásným dlouhým pohádkovým snem,
chci být ještě chvíli malým děťátkem.

Já chci mít velký zámek nebo rovnou hrad,
tam s dětmi chtěla bych si hrát,
po nocích běhat v pohádkovém lese
po vůni mateřídoušky na vílím plese.

Ač chtěla bych si ve dne v noci hrát,
vím,co znamená mít rád.
Má láska,ta je pohádková,
v mé lásce mají rádi oba.

Není to dávno,co jsem malá byla...
já ráda bych čas vrátila.
Za těch patnáct let jsem se nezměnila,
a přece trochu změnila.

Upozornění- napsala jsem to v patnácti, ne že bych do teď žila jen patnáct let )