Kráčí přízrak černou tmou,
kráčí noční pustinou.
nic nemá.Jen bosé nohy,bolest u srdce a prázdno v duši.
nablízku všek naději a štěstí tuší.

Bosé nohy kráčí v sněhových závějích,
kolik bolesti se skrývá v krvavých šlépějích?
Málo,proti té co nosí v srdci,
té,co má ho ve své moci.

Začíná svítat.S prvními paprsky nového dne
uvidím noční přízrak v podobě krásné dívky.
Leží ve sněhu na poli,teď už ji nic nebolí.

zahledím se do jejích očí.
Jako bych je už někde viděla.
tehdy v nich byl život...
Co je to za dívku,jež umřela?

Pohladím ji po vlasech k pasu
a myslím na její krásu.
Má na sobě jen bílé šaty s hedvábnými závoji.
A na těle rány.Už se nezhojí.

Pročpak ji nenapadlo víc se obléci?
Cožpak netušila že těmhle krajům vládne jen zima a chlad?
A odkud že musela utéci?
je pozdě se ptát..

Vezmu její bezvládné tělo do náruče.
měa v kapse tahle kráska
lísteček se slovy:
"Jsem láska."